Místní genalogická kniha rodiny Dittmerau

Ortsfamilienbuch Dittmerau

Kniha rodin obce Dittmerau

Dittmerau, dnes polsky Dziećmarowy, je vesnice v historické oblasti Horního Slezska. Obec patřila k bývalému okresu Leobschütz, dnes Głubczyce, poblí� dnešní polsko-české hranice.

Katolická farnost Dittmerau se nacházela ve východní části okresu Leobschütz, asi 6 km severozápadně od Bauerwitz / Baborowa a asi 11 km východně od Leobschütz / Głubczyc.

Obsah knihy rodin

Ortsfamilienbuch Dittmerau, tedy kniha rodin obce Dittmerau / Dziećmarowy, v současnosti obsahuje především nejstarší zfilmované matriky křtů z let 1782–1923.

Bohu�el většina matrik sňatků a úmrtí dosud nebyla zfilmována nebo se mo�ná ztratila. Z tohoto důvodu je často obtí�né jednotlivé osoby bezpečně propojit do rodin. Pokud to bylo mo�né, byly osoby přesto sestaveny do rodin. Některé jednotlivé údaje bude mo�ná mo�né později doplnit nebo propojit s jinými rodinami.

Pravopis příjmení byl většinou sjednocen. Odlišné podoby jména jsou zpravidla uvedeny v poznámkách. Některá jména a názvy míst, zvláště pokud se vyskytují jen zřídka, bylo obtí�né rozluštit. Proto se do údajů mohly dostat chyby. Úplnou správnost všech údajů proto nelze zaručit.

Dotazy, opravy, doplnění a další informace jsou v�dy vítány.

Prameny

• Heimatkunde des Kreises Leobschütz. Geschichtliches der einzelnen Ortschaften des Kreises Leobschütz mit 111 Abbildungen und Plänen, Robert Hofrichter, Leobschütz, 1914.
• Církevní matriky Dittmerau / Dziećmarowy: křty 1782–1941, na mikrofilmech Církve Je�íše Krista Svatých posledních dnů, dříve často označovaných jako filmy FHL nebo „mormonské“ mikrofilmy.
  Film FHL č. 2084489, polo�ky 3 a 4.
• Církevní matriky Dittmerau / Dziećmarowy: křty, sňatky a úmrtí od roku 1847 do roku 1874, s mezerami, v Archiwum Państwowe w Opolu / Státním archivu v Opolí.
• Matriky civilního stavu Dittmerau / Dziećmarowy: narození, sňatky a úmrtí 1874–1884, na mikrofilmech Církve Je�íše Krista Svatých posledních dnů.
  Film FHL č. 1899179, polo�ky 26–38, a film FHL č. 1899180, polo�ky 1–20.
• Matriky civilního stavu Dittmerau / Dziećmarowy: narození, sňatky a úmrtí 1874–1906, v Archiwum Państwowe w Opolu / Státním archivu v Opolí.

Místní historie

Následující informace vycházejí především z knihy Roberta Hofrichtera Heimatkunde des Kreises Leobschütz z roku 1914.

V dřívější době se Dittmerau uvádělo také jako Dittmerow, Ditmaraw v roce 1418 a Ditmeraw v roce 1447. Obec původně patřila ke kní�ectví Cosel a v roce 1311 ji od tehdejšího vlastníka Johannese Czesnitze koupila komenda v Gröbnigu.

Podle Hofrichtera nebyl v Dittmerau �ádný panský statek. Matriky křtů však ukazují, �e kolem roku 1800 zde existoval svobodný statek nazývaný Radowietz nebo Radonowitz. Dittmerau bylo zřejmě ji� brzy zalo�eno jako ves s peně�ními dávkami. Zrušení poddanského vztahu proběhlo kolem roku 1825.

V roce 1723 měla obec jednoho rychtáře, 24 sedláků a 24 chalupníků. V roce 1914 bylo uváděno 22 sedláků, 76 zahradníků a 32 chalupníků. Celková výměra obecních polí činila 846 hektarů.

Počet obyvatel se vyvíjel následovně:

• 1783: 446 obyvatel
• 1855: 744 obyvatel
• 1910: 779 obyvatel

Z hospodářských zařízení měla obec dříve mimo jiné dva větrné mlýny. Palírna a pivovar existovaly přibli�ně do roku 1852. Na silnici Leobschütz–Cosel byla obec napojena v roce 1901. Vesnická ulice byla vydlá�děna v roce 1890. Pomocná poštovní stanice existovala od roku 1888 a telefonní spojení od roku 1901. Nejbli�ší �elezniční stanice byla v Bauerwitz / Baborowě, asi 6 km od obce.

Spolek válečných veteránů byl zalo�en v roce 1889 a spořitelní a úvěrní spolek v roce 1895. Obecní pečeť zobrazovala bohyni spravedlnosti s vahami a mečem.

Zásobování vodou

Ji�ní část vesnice byla dříve velmi chudá na vodu. Po dlouhou dobu se tam nacházela pouze jedna studna s pitnou vodou. Několik cisteren mělo vodu pouze po dešti nebo při tání.

Ve střední a severní části vesnice sice bylo několik studní s dobrou pitnou vodou, ale i ty při delším suchu vysychaly. V letech 1865 a 1866 se musela voda dová�et z Niedermühle u Gröbnigu a ze Zinna. Později několik majitelů své studny prohloubilo, tak�e další nedostatek vody byl méně pravděpodobný.

Kostel a farnost

Církevně patřilo Dittmerau k diecézi vratislavské a k arcikně�ství Kostenthal. Před rokem 1660 bylo Dittmerau filiálním kostelem Babitz.

Kolem roku 1660 zalo�il sedlák jménem Koska, který vlastnil tři lány půdy, farní nadaci. V roce 1668 bylo Dittmerau povýšeno na samostatnou farnost.

Starý kostel, jen částečně zděný, shořel v roce 1783 spolu s částí vesnice. Pravděpodobně byly při tomto po�áru zničeny také starší církevní matriky. V následujících letech obec postavila dnešní kostel. Břidlicovou střechu dostal a� v roce 1857. Vě�ní helmice musela být obnovena v roce 1895. Vě�ní hodiny daroval v roce 1897 výměnkář a zahradník Johann Malik.

V letech 1896 a 1897 byl kostel důkladně opraven. Přístavbou kaple naproti sakristii vznikla další místa k sezení.

Kostel je zasvěcen svatému Michaelovi, který je zobrazen na obraze hlavního oltáře. Boční oltáře jsou zasvěceny Panně Marii a svatému Stanislavovi. Varhany dostaly v roce 1903 tři nové rejstříky. K farnosti patřilo 25 hektarů farní půdy.

V roce 1898 obec zřídila nový hřbitov mimo vesnici, u silnice do Leobschütz. Měl rozlohu 1,25 hektaru. Cesta ke hřbitovu byla vydlá�děna v roce 1903. Kří� u silnice do Leobschütz byl nadací man�elů Franze a Anny Luxových. Od roku 1900 se na jihovýchodní straně starého hřbitova nachází kaple Olivetské hory. Kaple svatého Jana uprostřed vesnice existuje od velkého po�áru v roce 1780.

Faráři v Dittmerau

V Dittmerau působili mimo jiné tito faráři:

• Urban Franz Medecki, 1668–1684
• Franz Chimasius, 1684–1692
• Nikolaus Bernhard Alberti, 1692–1739
• Szyga, 1739–1763
• Joseph Zembak, 1763–1793
• Georg Poppe, 1793–1803
• Michael Pitenek, 1803–1806
• Anton Woitala, 1806–1828
• Isidor Hain, 1828–1851
• arcikněz Ignaz Lodzit, 1851–1853
• Rudolf Hirsch, 1853–1862
• Anton Wermund, 1862–1893
• Johannes Manderla, 1893–1910

Škola

Škola pravděpodobně existovala ji� od doby, kdy se Dittmerau stalo farností. V roce 1750 je zmiňován učitel jménem Beck.

Stará dřevěná školní budova byla v roce 1833 zbořena a nahrazena novou budovou. Tato jednopatrová budova obsahovala dvě učebny, byt pro hlavního učitele a místnost v západním štítu pro svobodného učitele.

Od roku 1857 byla škola dvoutřídní. Od roku 1901 měla tři třídy a dva učitele. V roce 1885 byly ve dvou učebnách a v roce 1889 v učitelském bytě staré trámové stropy nahrazeny rákosovými stropy. Ke škole patřilo 6,44 hektaru školních pozemků.

Jako ředitelé školy jsou uváděni:

• Paul Ambrosius, kolem 1719
• Franz Pixa, kolem 1747
• Pixa, do 1790
• Ambrosius Sedlag, 1790–1822
• Johann Czekir, 1822–1866
• Philipp Gawlik, 1888–1912
• Theophil Krawietz, od 1913

Známé osobnosti z Dittmerau

Anastasius Sedlag se narodil v Dittmerau v roce 1796 a zemřel v roce 1856. V letech 1834–1856 byl biskupem v Kulmu.